Zemdlené tisíciletí
Richard Müller
a hosté (2000)

(Jaro Filip/Michal Horacek)

Už do něj hryžou tisíc let
potvory šavlozubé.
A ještě nechce scepenět
a ještě sebou škube.
Chci setřást aspoň zpola
Své staré prokletí.
A lidským hlasem volá
Zemdlené tisíciletí.
Už pálili ho ze všech stran.
Svůj cejch mu vypálili
Pizzaro, Hitler, Čingischán
A Joseph Džugašvili.
Tá vlčí argónie,
Poslední vzpětí,
Je lidský hlas, jimž vyje
Zemdělé tisíciletí.
Ten výkřik stoupa k výšinám
Tu skrze stoupajíci dým:
Ach, nedej zahynouti nám,
Ni budoucím.
Ach, nedej zahynouti
Nám, Ni budoucím.
Cyklon B v temných komorách
A oči plné koše
Už překonali každý tah
Hieronyma Bosche.
Smrt zahodila kosy
A střílido dětí.
Tu o naději prosí Zemdělétisíciletí.
Ten výkřik stoupa k výšinám
Tu skrze stoupajíci dým:
Ach, nedej zahynouti nám,
Ni budoucím.
Ach, nedej zahynouti
Nám, Ni budoucím.
Už do něj hryžoou tisíc let
Čelisti buldozerú.
A přesto nechce zcepenět
A rozplynout se v šeru.
Svou míchou, krvi, masem
Chce nová početi.
ta žáda velkým hlasem Člověčítisíciletí.
Ten výkřik vyslal človék sám
To k pánu v sob ě přišel s tím:
Ach, nedej zahynouti nám,
Ni budoucím.
Ach, nedej, nedej, zahynouti nám.