Štvanice
Richard Müller
a hosté (2000)

(Marian Cekovsky/Michal Horacek)
host: Michal Horacek

Pták vylekaný slovem
vlhkými křídli máv'.
Teď v skrytu lesní rokle
se shromažďuje dav.
To ocelové ráno
má spiklenecký vzduch.
Když zvolna houstne zástup,
je kdekdo dobrodruh.
Ten přišel s halapartnou,
ten zvírá žabikuch
a všichni se už teší, ažudělají kruh
jak honci stád.
Koho dneska budou lesem štvát?
Pot frkajících koní
už nezakrýva stín,
sta nelítostných škorní
je kopou do slabin.
Kdo ukázal jim cestu z té úžlabinydní,
kdo rozkázal všem pastím, ať zubyvycení?
Kdo tohle všechno spískal
a tím dal znamení?
A není snad to jedno?
Tvůj pohled zkamení
a chceš se ptát
Ach koho, koho budou světem štvát?
Když ze všech stran se blíží -
a stim ryčným pokřikem -
krk bezděky se svírá a rovírá sezem.
i létající myši teď opustili krov
a následují lovce, jimž z očíblýská kov.
Už křísly jiskry zášti a hvízdlykulky slov.
Prý přibijí svou oběť, jakpředtím
spoustu sov na křídla vrat.
Já tuším, tuším, koho vydali seštvát.
Už vím, že pasou po mně.
to já jsem obětí! Tak tajím dech atiše
se krčím v doupěti.
Když slyším lesní rohy a vidímfábory,
chci obrnit se klidem a žít
všem navzdory.
Vtom slyším smečku pomluv,
ty podlé potvory.
Jdou po mé stopě,
vyjou psi přímo u nory.
Je líp se vzdát.
líp umřít rovnou, než se nechatštvát.
Co se to ale děje? Ta tlupa táhne dál...
To ne mně, ale tebe chtějí vzít si napaškál!
Vždyť říkají tvé jméno!
Tvá řeč má zvláštníšmak.
Já pomyslím si: správné! Ať jen tivytřou zrak.
Byl's odjakživa morous a vůbec divnejpták,
A proto chytnu vidle a nebo aspoň prak
a pevnej drát.
Hej hoši! Půjdu s vámi
lidi štvát.
tak!
Půjdu lidi štvát.