Zas jednou za sto let,
je můj podmořský svět
jako krasohled.
Dnes naposled!
Zas dýchám z plných plic,
jsem vítr plachetnic,
jestli zmizíš, tak nebudu už nic.
Už nic!
ref:
Den potápí se níž.
Svému konci blíž, blíž.
zmisíš-už se nevrádíš!
Mě to dochází-jsi mého slunce štěstí,
co mě provází!
Tak mě napádá-jsi vlastně slunce mí,
co na východě vychází...zapadá!
Zas jednou za sto let,
je můj podmořský svět
jako krasohled.
Dnes naposled!
Zas dýchám z plných plic,
jsem vítr plachetnic,
jestli zmizíš, tak nebudu už nic.
Už nic!
ref:
Den potápí se níž.
Svému konci blíž, blíž.
zmisíš-už se nevrádíš!
Mě to dochází-jsi mého slunce štěstí,
co mě provází!
Tak mě napádá-jsi vlastně slunce mí,
co na východě vychází...zapadá!
mezihra
Mě to dochází-jsi mého slunce štěstí,
co mě provází!
Tak mě napádá-jsi vlastně slunce mí,
co na východě vychází...zapadá! |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.
Přidat komentář
Vypsat všechny