Kulhavej den myšlenky traktory chodníky vsakujou bezbranný hovory
Moc lidí mluví k jednomu uchu chudák ucha majitel chudák Stvořitel
Chtěl bych mít dutou hlavu plnou světla a průvanu Šeptat jen jedno slovo a poslouchat ozvěnu... Ale je to jen sen.
Kde je to slovo, kde je? Život ho nevydá a v knihách je jen zrní. Vím, že jsme ho znali, ale už toho bylo moc a my jen tápeme. A i kdyby jsme ho nalezli, asi bysme měli strach ho znovu vyslovit. A bylo to vůbec slovo?
Nebyl to rak v potoce, hadřík na trámu, vzpomínka na otce, kořalka po ránu?
Nebyl to pocit? Dech? Pohled? Dotek? Vůně? Nebo jen malej pohyb, zachvění, nepatrný ani ne znamení? Ach, proč jsme se ztratili?
Ani Panna Sedmiboká nezná cestu a vrátit se nemůžeme nebo se nám prostě kdoví proč nechce.
Pomalu ale zcela jistě jednou všichni vykrvácíme
Pak se budem otáčet ukazovat a blbě se ptát: "Kde to jsme?"
A to nebude sen.
Filip Topol 1999 |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.