Pokaždý, když usínám, jak můra přelétáváš nade mnou,
nemůžeš i kdybys chtěla, pomáhat mi se starostí mou.
Domů chodím, když Ty ráno vstáváš, když se vracíš, už jsem dávno pryč.
Život se mnou není žádná sláva, chceš to změnit, ale nemáš klíč,
tak na mě čekáš dál……………
Nový lidi poznávám, proč nemůžu bejt s Tebou chvíli sám,
volný chvíle nemívám a přesto plnou hlavu Tebe mám.
Nálady se u mě rychle střídaj, nikdy Ti však nedokážu říct,
i když v sobě blbý věci mívám, aby si šla radši někam pryč,
tak na mě čekáš dál………………
Den zvolna odchází, tak jako roky, který běžej nám,
spoustu měst a různejch barů poznal jsem a co z toho mám.
Domů chodím, když Ty ráno vstáváš, když se vracíš, už jsem dávno pryč.
Život se mnou není žádná sláva, chceš to změnit, ale NENÍ klíč,
tak na mě čekáš dál……………
Přidat komentář
Vypsat všechny