Pražské chrámy
Nedvěd Jan a František
Kamínky (1989)

Do chrámu světlo se dívá
a přesvatý obrázky na skle se barví
do schránky u vchodu ukládám
s cinknutím mincí pár kdosi mě zdraví

R:
v tichu důstojném postávají
lidé hledající klid
ruce sepnou a s bázní se ptají
kam až bolest může jít

Obrázky na stěnách sloupy až do mraků
maleb co na světle svítí
pak dveře otvíráš
20. století náhle se na tebe řítí