Vrány
Nedvěd Jan a František
Jakub (1991)

Když mlha k večeru se zvedá a slunce dlouhý stíny naposledy kreslí,
kreslí mezi mech.
A vůně hořícího jehličí, to jak na ohýnku čaj si vaříš
do písniček provoní Ti dech.

Opřeni o stromy a na kamenech sedíme a zpíváme o rose na kolejích,
o kouzlu všech tuláckých rán,
kdy člověk nemusí nic, jenom prostě bejt a koukat, jak je pěknej svět
a hlavně není sám.

Ref:
Písnička pohladí Ti otevřený rány,
Poslední dobou ňák je toho na nás moc.
Kdekdo sbírá jen jak v polích setbu vrány
a tady plameny Ti dávaj dobrou noc.

A dlaně do potoka ponoříš, pohladíš uhlazenej kámen, nevím jak Vám,
mě tohle připomíná křest.
A ruku na čelo si položíš a kapky po tváři Ti stékaj,
jak někdy pěkně umí život, vonět, kvést.

Ref:
Písnička pohladí Ti otevřený rány,
poslední dobou ňák je toho na nás moc.
Kdekdo sbírá jen jak v polích setbu vrány
a tady plameny Ti dávaj dobrou noc.

Když mlha k večeru se zvedá a slunce dlouhý stíny naposledy kreslí,
kreslí mezi mech.