Budík
Nedvěd Jan a František
Jakub (1991)

Budík zvedá ráno a pozdvihuje víčka,
má ruka s Tvou se váže na každodenní slib.
Kdo ví, co je láska, snad nebe plný sluncí,
nebo důvěra, co věří na každodenní slib.

Ref:
Jak dlouhá pouť, co míří nevím kam,
jak písnička, co zpíváš, abys nebyl sám.
Tů du du dů, dů du du dů.

Budík zvedá ráno, zahlíd jsem Tvou kůži,
muži stárnou, když se stejská, když láska nedá spát.
Přes kamení světů nás nese naše touha,
těch vzestupů a pádů, co odnaučej lhát.

Ref:
Jak dlouhá pouť, co míří nevím kam,
jak písnička, co zpíváš, abys nebyl sám.
Tů du du dů, dů du du dů.

Budík zvedá ráno a pozdvihuje víčka,
má ruka s Tvou se váže na každodenní slib.