Karolíně
Nedvěd Jan a František
Honza (1997)

Nevím proč ráno jsem dávno přestal spát
vážím si dne a proto spěchám vstát
co mám z tebe za tmy než výjde ven
hlídám až spánek tě pustí ven

R:
tak krásně dlouho ráno spíš
když do horkých mých dlaní se probouzíš
když na stůl kafe dám a to voní jak ty
něžně opřeš si do hrnku rty

Do černých tvých vlasů, trochu hnědé jsou
havraní křídla s modrou oblohou
a na bílých proužcích sluncem nedotknutých
po kapkách zůstal tvůj včerejší smích

R:......