Pojďte, lidi poslouchejte, pojďte lidi ke mně blíž
já vám povím historii o tom, že je s láskou kříž.
Žil jest v Yorku jeden párek, jeden párek blaženej,
mladej pán byl Wiliam Taylor a slečinka Sally Gray.
On byl jinoch tuze švarnej, ona zas ja z růže květ,
no a tak se měli rádi, celičkej jim patřil svět.
Jenže po tý pěkný Sally začal koukat jeden pán,
Wiliam byl mu trnem v oku, tak byl k vojsku povolán.
V krátkým čase rozkřiklo se, kdo v tom skutku prsty měl,
ale to už milej Taylor s granátníckým plukem šel.
Jeho milá nezoufala, že má život zmařenej,
kdo si myslí že to vzdala, ten zná málo Sally Gray.
Sally vlasy zkrátíla si, prstýnek si schovala,
v kalhotách a režný blůze zverbovat se nechala.
Cvičili ji levá - pravá, šturmem běhat blíž a dál,
prstýnek ji přitom vypad, zrovna u ní seržant stál.
Ty přec nejsi žádný vojín, ty si holka z růže květ,
jěště bys tu došla škody, zejtra půjdeš k mámě zpět.
Já tu hledám bratra svého, nikde ho tu nevidím,
Wiliam Taylor jméno jeho, to je vše, co o něm vím.
Jestli ty jsi sestra jeho, mám pro tebe smutnou zvěst,
sám si nožem život zkrátil, sedum dnů už mrtev jest.
Dívka v mžiku bodák tasí, bodák dvakrát broušenej,
vlastní srdce probodla si, tak skončila Sally Gray.
Přidat komentář
Vypsat všechny