Jen se hádej
Matuška Waldemar
Waldemar (1983)

Jen se hádej, jen se klidně hádej,
jen mě zase žádej, ať jdu o dům dál.
Nejdu s pláčem, neodejdu s pláčem,
sám a v dešti zmáčen, v dál bych se ti smál.
Jen se hádej, jen se klidně hádej,
pak mě nepostrádej, já chci zůstat sám.

Čas je lék a rána jdou,
s novou krásnou náladou, to znám.
Přijdeš s tváří jásavou a onu dlouhou záplavou, k nám.

Jen se hádej, jen se klidně hádej,
jen mě zas žádej, ať jdu radši sám.
Mě se ztrácí, k ránu se ti ztrácím, já ti neoplácím,
já tě přece znám.

Čas je lék a rána jdou, s novou krásnou náladou, to znám.
Přijdeš s tváří jásavou a onou dlouhou záplavou, k nám.

Jen se hádej, jen se klidně hádej, co chceš nevykládej,
stejně rád tě mám.
Jen se hádej, jen se klidně hádej, co chceš nevykládej,
stejně rád tě mám. Jen se hádej.