Pramínek vlasů
Matuška Waldemar
To všechno odnes čas (1998)

Až měsíc rozlije světlo své po kraji
a hvězdy řeknou, že čas je jít spát,
pramínek vlasů jí ustřihnu potají,
komu? no přece té, kterou mám rád.

Pramínek vlasů jí ustřihnu potají,
já, blázen, pod polštář chci si ho dát,
ačkoliv sny se mi zásadně nezdají,
věřím, že dnes v noci, budou se zdát.

R:
O sny mě připraví teprve svítání,
zpěv ptáků v oblacích a modré nebe,
od vlasů, jichž jsem se dotýkal ve spaní,
nový den nůžkama odstřihne tebe.

Na bílém polštáři, do kroužku stočený,
zbude tu po tobě pramínek vlasů,
nebudu vstávat dál, chci ležet zasněný,
je totiž neděle a mám dost času,
je totiž neděle a mám dost času.