Klokočí
Matuška Waldemar
To všechno odnes čas (1998)

Po babičce klokočí a po tmě strach a do očí padl ti prach
proto vím, že je nutné vést řeči smutné o tom, co bude potom,
až budu sám.

Ztratila jsi včera klíč, dnes ideál, všechno je pryč, kdo by se smál,
proto vím, že se sluší mít smutek v duši, vzlykat a tiše říkat,
Já rád tě mám.

R:
Opuštěné nábřeží, z modravého dýmu chrám, nebo město bez věží,
řekni co chce, to ti dám, zlatý pohár z fermeží nebo snad s protěží, bílý šat,
za jediný, jediný, jediný, jediný úsměv
chci ti dát.

Je tu však to klokočí a po tmě strach a do očí padl ti prach
proto vím, že se sluší mít smutek v duši, vzlykat a přitom říkat,
Já rád tě mám.