Když supy zakrouží a letí v dál,
v zádech mi sedí mráz, límec mě škrtí.
Když supy zakrouží nad hroty skal,
každému z nás voní to smrtí.
Kdo se dlouho nevrací,
ten už v nebi hraje bridž,
a kdo v nebi hraje bridž,
ten už na koně nikdy,
na koně nesedá.
Za zlatem do hor jít, krví se platí,
nemůže dlouho žít, kdo cestu ztratí.
V pustine volání jen skály vrací,
k hostině pozvání pro supy v mracích.
Kdo se dlouho nevrací, ten už v nebi hraje bridž,
a kdo v nebi hraje bridž, ten už na koně nikdy,
na koně nesedá.
Zlato je prokletí, kosti se kupí,
polibek poslední dá zoban supý,
zatímco srdcí pár odvážné želí,
kostry jim slunce žár už dávno bělí.
Kdo se dlouho nevrací, ten už v nebi hraje bridž,
a kdo v nebi hraje bridž, ten už na koně nikdy,
na koně nesedá, na koně nesedá,
na koně nesedá, uí...