Láska nevymírá
Martin Maxa
C'est la vie (2000)

Láska nevymírá nikdy po přeslici, něčí král vždy sténá na šachovnici
a s ním se prostě naplnil lovestory čas
Jako dům, který svůj lesk časem ztrácí, tichej jukebox
mrtvá skříňka hrací, která stářím na vždycky ztratila hlas

Z jemného přediva snů měl ten dům kdysi podkroví upředené
Okny tam vítr tiše přinášel zlatý déšť
a s ním všechny vůně z ráje, znamení spiklenců
a ten kdo zná je,závidí milencům

jak zvláštní jsou všechny výsady mládí
jak snadné je věřit, že není co ztratit – co říct, co na to říct

Marné je milencům po setmění říkat něco v tom smyslu, že časy se mění
Kdo ti uvěří a kdo ti o to stojí
To nemá cenu líčit, jak to bolí, když se objeví krepovej čert
Ten zrnko písku vloží do soukolí a dál to znáš,
dál je to vždycky stejný, tak to začíná,
někde zkrátka se objeví ta první trhlina
Už to dlouho nepotrvá,děj dostane spád
Lásce času moc nezbývá,někdo už přestal mít rád
S tím nic nenaděláš,tohle nepředěláš

Láska nevymírá nkdy po přeslici
Něčí král vždy sténá na šachovnici
a s ním se prostě naplnil lovestory čas.