Pohasínaj světla, rozpouští se nebe vždycky jsem si myslel, že vidím tebe celý město usíná a proudy lidí slábnou všichni svojí kárku životem si táhnou
Requiem mi hrajou .... podle mě se s tím, že na ty nástroje uměj hrát až moc vytahujou už dávno před šestou na sebe kombinézy soukaj mašiny a sovy tam za lesem houkaj na svoje bolístky si lidi rádi foukaj z pod peřiny moje lásko ti jen kolena koukaj
Troubíš na poplach...konečně teče voda můžeš se vopláchnout k sobě deku přitáhnout, nad šedivej průměr svoje ego vytáhnout Tulit se, skulit se, bulit se nevyplácí přitom se spousta tekutin z těla ztrácí pohasínaj světla, rozpouští se nebe já už tady nejsem, už mě hlína zebe
Pohasínaj světla, rozpouští se nebe vždycky jsem si myslel, že vidím tebe včera přišel bůh, je to velkej dobrodruh všechno totiž slyšel má vážně boží sluch
Ptal se mě na cestu, bude zlatým hřebem směr je dávno danej, Ústí nad NEBEM tak jedem ... deník si vedem Když tě bolí srdce, nechlaď si to ledem
Ledová duše ti totiž nepomůže, může...sice dostat tě do kůže...muže ale nepatří do nových ojevů, že trpělivost přináší růže
A tu já jsem neměl, tu trpělivost svatou místo za tebou, já jdu teď za zubatou pohasínaj světla, rozpouští se nebe dneska já už vím, že viděl jsem jen sebe |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.