Víájpí
Bílá Lucie
Woman (2007)

docent sentiment a hrabě cynik a já jsem jak oblázek na dně vodopádu co nemůže říct no tak já jdu jinam voda ho pořád pořád omýlá mít vůli dávno bych tu nebyla ten kámen nemůže jít do penze čeká ho třeba jiná dimenze a jestli slza úsměv smočí ve vodě se jen pootočí a nastaví svou hrubší stranu,mít tu moc tak tu nezůstanu můj smutek není žádný víájpí můj průšvih není žádná celebrita jsou to dva starý pacholci a rudej koberec, je zrovna neuvítá, nanananananananananananananananana, a moje pochybnosti v uválených šatech,postávaj tiše kouřej v opreskanejch vratech,když už je ponor vážně přes čáru ,můžu si vylepšovat profil v bulváru. navěky říkaj jen to co se sluší a skončit jak balvan s obroušenou duší a jestli slza úsměv smočí ve vodě se jim pootočí a nastaví svou hrubší stranu mít tu moc tak tu nezůstanu nanananananananananananana na věky říkat jenom to co se sluší a skončit jak balvan s obroušenou duší a jestli slza úsměv smočí ve vodě se jim pootčí a nastaví svou hrubší stranu mít tu moc tak tu nezůstanu