Atlantis
Kryl, Karel
Monology (1992)

Z cínových mraků teče voda, teče,
opilí mocí chytají se slámky,
v rytířském znaku larva obaleče
a slizcí mloci na averzu známky.
Tučňáci, sysli, žáby, psi a dravci,
lidojem pražský, kaple Husova,
a paní Pravda mlčí na podstavci,
němá a slepá – sádrová.

Syn kreslí vlajky, vlhčí anilínku,
zapláčou ve mně trojbarevné křídy,
na nebi krajky ze šedého zinku,
za kopcem země s erbem Atlantidy.
Na známce Svojsík, Opletal a Benka,
Heyrovský, Mozart s paní Miladou,
a ještě jedna modrá podobenka:
někdy i krále ukradou.

Na nebi barva zvětralého cínu,
společnost Kafků upravuje Zámek,
kuklí se larva v pachu naftalínu
a vůně čpavku halí sbírku známek.
Tu Andrej Kmeť a onde Andrej Hlinka,
Marasyk, Seifert, Palach, Martinů ...
Neopustím-li, zabijí mi synka,
a opustím-li, zahynu...