V úsvitu předranním v kterém se neusíná v kožiše beraním přichází Kolombína
V rezavé paruce v níž svítí bílé nitky usedá do sanitky
Z prstenu na ruce zasvítil rubínek
Pierot za volantem (zrak plný vzpomínek a prsten s diamantem) má srostlá obočí a cuká očním víčkem
Pak pootočí klíčkem a motor naskočí
Špinavý slepý sníh a bílá limuzína
Město sní o písních
V ulicích meluzína v mrazivém hábitu
A jitro s hlasem páva pozvolna odkapává krůpěje úsvitu
Kříž rudě svítící taxíku pro nemocné projíždí ulicí
Lokály malomocné - bez hostí - bez reklam
a v divné limuzíně Pierot Kolombíně předvádí sebeklam
„My milujeme se
Co víc je na tom světě než cit jenž chvěje se v jediné této větě?
Jak rytíř bezhlavý jak světem štvaní Židé po městěch bloudí lidé:
Prázdní a bolaví milenci včerejší již už se nemilují
Za chléb náš vezdejší v hospodách prozpěvují nepísně - nežalmy!
Jak možno dostat lásku na úvěr?... Na poukázku již lichvář prodal mi?
...Láska je řehole k níž máš se protrpěti!
Školáčci ve škole nemohou rozuměti samotě po ránu když jednou byl jsi SPOLU..."
Vůz minul šedou školu a zahnul před bránu s nápisem KLINIKA
Obzor byl zrůžovělý ruměncem cynika
Nutě se do veselí Pierot pozorně otevřel dvířka ženě a ona zkormouceně pravila pokorně:
„Tak blízko u sebe a přece jsme si cizí!...
Jsme ptáci bez nebe a zlatá rez je ryzí když padá z náušnic na bradu knír a vousy...
Dvě ruce vzpomenou si...
Dvě ruce... A už nic?" -
povzdechla zklamaně nad rolí nedohranou
Dýchl jí do dlaně a provedl ji branou
Do křesla usedla - nad sebou plakát pestrý
Když pro ni přišly sestry ještě se ohlédla __________________________
Hospoda U Maxe v neděli před polednem koupe se v metaxe jak v moři nedohledném
Dobrá a laciná hospoda-filozofka
Pro dámy anýzovka
Pro slečny retsina
Max peče berana
Dvě holky - „matky pluku" jež jsou tu od rána vdechují vůni tuku jenž kape do rožně
A chvěje se jim chřípí když pivo teče z pípy - tiše a nábožně
Ve váze kosatec
Na židli na pódiu olezlý vlasatec hrabe se v harmoniu
Ten dobrý starý tón chraplavých mikrofonů!
Dva tóny saxofonů - altka a baryton
Trumpeta s dusítkem a béčko klarinetu
Bicí jsou šidítkem pro čas jenž neplyne tu
A sladší bonbonů je basy nápěv starý jenž vtéká do kytary a usne v trombonu
Neřest i panenství
Génius Bezvědomí
Hlasité šílenství i povzdech podvědomý
Jak duše bezová jež trpí bez bolesti v zlomené ratolesti: - Toť hudba jazzová!
Dva tchyní jazyky před obrazovkou oken v synkopách muziky
Vstupuje tucet loken na dívčí hlavičce
Poprsí pas i paty skrývají maxišaty
Kabelka v pravičce má rajku v dekoru
Prstíky levé ruky vznesou se nahoru
Ustrnou u paruky nad víčky s řasami jež předstírají pravost
Pod něhou číhá dravost
„Příbuzná s vosami...
Ostrá jak žihadlo...
Smrt s broží na halence směnila švihadlo za bičík na milence!...
Ukrutnost bez zmatků a vášeň bez rozkoše
Vzít paví pero z koše plného odpadků vetknout je do vlasů a cestou do kostela zřít touhu mamlasů!...
Mít úsměv archanděla a duši Satana jenž volá po spasení!"
Tři chlapci vypasení jak kněžská sutana v šestnáctém století tleskají do nápěvu
Podobna poupěti - klidně a bez úsměvu - přisedne Helena ke stolu k Romeovi
Jak písně Orfeovy - chladná a vzdálená princezna z pohádky jen sebe milující v komnatě s lehátky
A trubka střílející stříbrnou municí stesk vášeň cit a něhu do šedých zbytků sněhu v nedělní ulici
Neděle bez kněze
Pierot - hrdlo v šálu - s pohledem vítěze vstupuje do lokálu
Klidně se rozhlédne
Pak - aniž něco poví usedne k Romeovi
Odbíjí poledne
Jak socha kamenná oděná do sametu vezme si Helena z kabelky cigaretu
Romeo zpovzdálí pohlíží na servírku
Pierot hledá sirku
Najde ji Zapálí a podá Heleně
„Váš oheň Dovolíte?" -
promluví zastřeně -
„Vidím že zahálíte... To vždycky v neděli?"
„Ne vždycky... Ale často A co vy?... Baví vás to?..."
Pierot zardělý odpoví vzápětí:
„V tak milé společnosti?...
Nemáte ponětí..."
dí s lehkou galantností -
„...o světě měšťáků!"
Pak dodá rozezleně:
„Výlety do zeleně... svět za pár šestáků...
Rodinné spoření a trapné důvěrnosti k ženskému stvoření šťastnému v průměrnosti servisů hrníčků a občanského 'štěstí'!!..."
Pierot bouchne pěstí a zvedne skleničku
Romeo hraje si ruletu - „na zvířata"
Mladíček s pačesy - toť čejka chocholatá!
Ježatý „umělec" sedící pod obrazem je nazván dikobrazem
Dikobraz-vetřelec
Plukovník bezbradý s oteklým spodním pyskem
„Hle! Buvol z ohrady!"
Kmet v rohu stal se psiskem - tupým - a hlídacím a podnapilý chvástal -
toť dlouhonohý chřástal pod mostem padacím
Slečinka s mašlemi jež v doprovodu matky krmí se mušlemi má en face Asiatky a profil - telecí
Krmí se oči klopíc
„Toť malpa z rodu opic!...
Pobíhá po kleci občas se zavěsí a kníká serenádu!"
Dvě tlusté metresy srkají limonádu
„Dva mroži pod mysem!"
Romeo zvedne sklenku a spatří divoženku se sponou s jaspisem
„Černá a lesbická!
Vyprahlá Plná zloby jak prázdna kosmická - jak schránka na choroby
Jistá a úspěšná!...
Vždy třetí - přebytečná
K ničemu užitečná
Nikomu prospěšná
Chladná Ba polární ač vášní vyžíhaná
Prodejná... Erární!
Proradná... Obelhaná milenkou nevěrnou se sukní rozevlátou
Devátá na devátou!
Mocnina na černou!!!"
Romeo směje se - chladně a křečovitě
U pultu pije se na zdraví Afroditě kořalka průhledná z odlívek zkřehlých ledem
Na stolku tmavohnědém sklenice úhledná vábící k napití
Romeo sfoukne pěnu:
„Na sladké přežití!" -
vyhrkne na Helenu -
„Na dívčí kolena a rychlost našich koní!"
„Ať žijí faraoni!" -
přiťukne Helena
Pierot směje se:
„Pijte si na co chcete
Na sílu Ramsese či krásu Nofretete
Já piji na lásku jež rovna kopretině vyrůstá na pěšině uprostřed oblázků jež kvete u trati tak jako ve skleníku ve stínu souvratí i v sadech u pomníků jež krášlí oltáře i stoly nevěstinců jež zdobí hlavy princů i klopu notáře
Na věčnou otázku ukrytou do oříšku připíjím... Na lásku!"
Zmlkne a zvedne číšku
Cinkne si s Helenou a kývne Romeovi
Romeo šetří slovy:
„Teď máte zelenou"
S leností tuleně a gestem lenochodů pokyne Heleně a hlesne na odchodu:
„Obrázek gazely v gotickém foliantu!
Lesklejší diamantu...
A křehčí oceli..."
Zívá - jak hlava psí na pouzdře saxofonu
Pak sáhne do kapsy:
- Šest čísel telefonu a jméno Helena
Vzhlédne Třpyt jíní mrazu na tváři bez výrazu
„...Líbám vám kolena...
Příjemnou zábavu!..."
Uchopí džbánek s mokem
Jak lodník z přístavu pak kolébavým krokem vykročí do sálu
Dopije pivo z čepu
Zaplatí u výčepu a zmizí z lokálu _____________________________
Taftové závěsy a panna na jelenu
Romeo pije si - zrak upřen na Helenu jež rovná do džbánku pískově žluté růže
Narůžovělá kůže křesel Zář červánků nad plání Sahary
Stoleček s lahví sektu
Na misce suchary
„...Chlad... jako na prospektu...
Festival v Newportu s dechovkou... Starosvětská a Schönberg!... Maloměstská představa komfortu v zápase se vkusem..."
Obrazy bez výběru
Květináč s fíkusem postaven na berberu pod oknem Zelená na šedé barvě stěny
„Bledý a opuštěný..."
promluví Helena
„Romeo - kralevic!
...Vždy nové víno v soudku... a věčně v kole... Víc v cizině než v koutku za pecí... Navenek věrný!... Jak Beatrice!
A v kapse pohlednice pro tucet děvenek jež věrně čekají až zase přicestuje z dálek jež lákají..."
Romeo protestuje:
„Půvabné smyšlenky!
Dobré tak pro zasmání...
Romeův harém!... Přání je otcem myšlenky!...
Balíky pohlednic a veletucty lásek na první pohled... Nic snazšího!... Sedmihlásek cvrliká v besídce kde v casanovské pýše Romeo lístky píše...
Po třetí desítce své pero odloží a dá se do zívání...
Spočine na loži s pannou... Pak ovíváni svalnatým eunuchem s palmovou ratolestí pustí se do neřestí...
Líbá ji za uchem..."
Helena se sklenkou přisedne k Romeovi
Ten zajat myšlenkou spřádá svůj opiový sen Stále vážněji - až vejde ve skutečnost
„...šál... platí za zbytečnost...
Sejme ho... Něžně ji políbí na šíji...
Dlaň tiskne na košilku... paže se ovíjí kol boků... Ještě chvilku... přes hradbu knoflíčků pak na půlnoc se stočí..."
Helena zavře oči
Postaví skleničku na stolek Vzápětí dotknou se ústa lící
Dvojice v objetí žhavě se milující na bílém koberci
Hle! Bouře v Atlantiku!
Smích pláče Do výkřiku vzlyk Bérce na bérci
Trn nehtu zarytý do kůže Klíny klínů
Běs pádí koryty šílený z mezkalinu touhy Vír závrati v pološílené lebce
Ryk klisny Ržání hřebce jenž zhrdl opratí
Výstřel Pak zapění šampaňské Křičí ptáci
Poslední zachvění než vášeň vykrvácí do písku arény a uschne v bílém horku
Klid travin na pahorku když ztichnou sirény po prvním náletu
Stín dlaně Romeovy na teplém sametu kůže Chuť Átreovy číše jež zkalena jedem Zář potemněla
Dvě rozpačitá těla
Romeo Helena
Nahota zastudí
Ztracené kouzlo chvilky jak křížek na hrudi na krajce u košilky
Helena pronese vcházejíc do koupelny:
„Děkuji... Za kouzelný příběh... Teď známe se o trochu lépe ne?"
Muž zvážní Oči strnou
„...Osudy slepené náhodou... nepatrnou jak zrnko obilí...
Sen padne na dno duše a vzklíčí... jednoduše... po svém... Což nebyly absurdní náhody odevždy osudové?...
Státy a národy ve válce... Jahodové rty... ručka koketky s korunovaným čelem ukryta za účelem jenž světí prostředky..."
Čas Kroky opánků
Petlice zrezivělá
Helena v župánku - mokrá a zrůžovělá - vychází z koupele
Půvabný přelud pláží
„Čas pro výměnu stráží!..."
zavolá vesele a zmizí v ložnici
Polička s umyvadlem
Kelímky vonící po lásce Za zrcadlem skříňka Třpyt povrchů lahviček s poezií
Hvízdaje melodii stoupne si pod sprchu
Lahodnost proudící vody A vůně mýdla příjemně chladící pokožku Horká zřídla antických koupelí
„...Otroci se služkami otřou tě osuškami aby pak zapěli hrajíce na lyru...
Pak Múza Terpsichore zavelí špalíru tanečnic... Srdce choré okřeje pohledem na luzná těla dívek...
Hle - lůžko bez přikrývek a květy na bledém hedvábném polštáři..."
Utře se do ručníku s rybami Na tváři úšklebek uličníků s nahými koleny
Dva lidé u svačiny
Zář slunce z pavučiny a úsměv Heleny jež mlčky naslouchá vyznání Romeovu
„...Má pohled koloucha má kráska... Zas a znovu hledím jí do očí...
A moje srdce - z pouti - chtělo by utonouti pod břehem obočí
Svěží jak kapradí - dvé rtů jež tvoří ústa...
Dvě růže v podhradí tvrze jež nezarůstá trním... jen růžemi vstříc noci vonícími...
Tvé prsty hladící mi povědí o zemi kde píseň milostná nepadá do závějí... Hle - šíje bělostná vonící po šalvěji pokojně schýlená k poupatům v bílé pláni..."
„Láska co povolání..."
podotkne Helena -
„...Pár sladkých nesmyslů - a je z něj Casanova!"
Slova jsou bez smyslu
A smysly beze slova jak listy šelestí vteřinu před spadáním
„Jděte mi s milováním a sněním o štěstí..."
směje se Helena z karafy nalévajíc -
„...děvence bez věna nestačí mladý zajíc a láska s pilností!
...Ó ano!... Cit se cení...
Nad něj však... zajištění a těch 'pár drobností' jež lásce pomohou
Láska je politika...!
Střevíčky na nohou... pořádná kosmetika...
Pár šperků do plesu... stylová toaleta
Pudřenka... cigareta a kouzlo účesu
Klidně se usmívat pak zahrát uraženou
zardít se... zazpívat...
Zkrátka - být vždycky ženou s dostatkem humoru...
Ale vy nepijete!
...Zklamaný?... Můj ty světe!... Nu... Hlavu nahoru a cink cink!... Na zdraví!
...A netvařte se sklesle!"
Romeo bolavý sedí a mlčí v křesle
Křivě se zašklebí - snad pokus o zasmání
„Dáme se na pokání
Změníme podnebí... nebo jen tapety..."
dí s tváří odhodlanou
Pohlédne na květy
„Přeju vám... Na shledanou...!"
Dopije vestoje
„...A díky za popravu..."
Uctivě skloní hlavu a vyjde z pokoje |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.