Jde jaro do léta
Kryl, Karel
Dvě půle lunety aneb Rebelant o lásce (1992)

Jde jaro do léta
a léto do podzimu.
V kostýmu Hamleta -
a v mozku Hirošimu -
strach krajem obchází,
sešvakřen s beznadějí.
Vrah chlastá se zloději
v putyce nad hrází...

Na prášek rozemnou
má váhání, mé činy.
Vždyť; kdo je onde mnou,
je vlastně někdo jiný:
zombie - sen z morfia -
ve vodě obraz klamný...
Kdo jsem? Jen bezvýznamný
zatrpklý pária.
Ten druhý přebírá
vítězství, pocty, ceny.
Mé já - je nevíra;
půlkacíř, uřícený
z útěku před citem,
před láskou, před pohodlím...
Ještě se někdy modlím
v tom příliš hlasitém
hrabivém očistci...
Co zbývá, moji páni?
Pokorně přečíst si -
tiše a bez reptání -
rozsudek mlčení
a nad skleničkou raki
dál věřit na zázraky!
Uctivost, vážení!...