Rána
Korn Jiří
Duny (1995)

Já znám ten čas,
kdy se ztrácí líh a dým,
čas, kdy se ptáš,
kde se vzbouzíš, jak a s kým.
Já znám ta rána,
ptáš se, jak hlavu nést,
rána jsou jak boží trest.
Jak častokrát
jsem se loučil ráno lží,
jak přijdu zas,
jak mi na ni záleží.
Já znám ta rána,
ptáš se, kams oči dal,
rána,
kdes tu ženskou vzal?
Znám i pár horších rán,
já se vzbouzel sám,
pokoj můj se mi zdál
spíš jak těsný rám.
Rána jsou zlá,
rána, kdy říkáš: to je rána!
Rána jsou fajn,
zkrátka jak kdy.
Teď nejsem sám,
už nás rána nedělí,
znám dětský křik,
někdy s ním i dospělý,
á znám ta rána,
byt je hlučící sál,
rána,
páni, já bych spal!
Znám i pár horších rán,
v nich já se vzbouzím sám,
pokoj můj se mi zdá
spíš jak těsný rám.
Rána jsou zlá,
rána, kdy říkáš: to je rána,
rána jsou fajn,
hlavně, že jsou...