Přiznávám
Korn Jiří
Duny (1995)

V bílých polštářích
byl to víc než hřích
a já si lhal že odcházím,
kdo z nás dvou řek přijď,
kdo z nás házel síť,
kdo v ní rybkou pouhou byl ?
Možná ty, možná já
kdo tíhu víny na svá záda dá ?
Možná já, možná ty
možná víno nebo chodník zavátý.

Přiznávám, před stolicí páně
vinen jsem já, na co lhát,
přiznávám, že já jsem tě sháněl,
já jsem tě měl víc rád.

Čas nás pohostí i spoustou všedností
a první nápor ochládá
jsou to nesmysly, dál jsem závislý
na léku co tvé jméno má
Já jsem ty, ty jsi já
já ptám se, kdo z nás víc se rozdává ?
Možná já, nejspíš ty,
tak buď vůně tvá a buď tvé království.

Přiznávám, hned při prvním stání,
že jsem se z vin málo kál
přiznávám, že já tě dál sháním,
co hůř mám rád tě dál.

Přiznávám, před stolicí páně,
vinen jsem já na co lhát
přiznávám, že já jsem tě sháněl,
já jsem tě měl víc rád.
Přiznávám, že vyprávím ságu,
v ní lžu, že já ti jen kýv
přiznávám i před soudem v Haagu,
chci tě a víc než dřív. Víc 1