Nesrazí mne na kolena hromy ani blesky Neodfoukne vichřice Všechny moje trable jsou jen třesky – plesky Jsem přece dítě ulice!
Průsery a mizérie ke mně vždycky tíhnou Deprese mě nabíjej Mý klinický testy jsou mi jenom k smíchu Prostě je mi vždycky hej!
Jsem jako sopka – s tím nehneš – to mi tedy věř /a nebo běž/
Přes všechny ty rány, co mi život dal Mám hodně síly a vůle dost Snad právě proto na mě občas někdo šutrem hodí Aby mě mý potěšení ze života vzal
Tomu všemu navzdory se mi občas zdá Jak vysoko v oblacích jsem chodil A pak se z tý vejšky dolů klidně dolů na zem díval Jak už na mě nikdo nikdy tím šutrem nedohodil
Jsem jako sopka – s tím nehneš – to mi tedy věř /a nebo běž/
Skáčou na mě noční můry, ty mám ráno k snídani K svačině si dávám stres Když pomáhám vařit mámě, vykosťuju podrazy Unikám všem průserům jako blesk!
Skepse to je moje láska, ale u mě se jí nedaří Neděsí mě krach A když mě nic nebolí, tak si skáknu k zubaři Neznám slovo strach!
Jsem jako sopka – s tím nehneš – to mi tedy věř /a nebo běž / |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.