Tu dívku s kterou spal
sám velký pruský král,
sám velký pruský král,
tu spravedlivý dav,
dohola vostříhal,
dohola vostříhal.
Za nepřípustný zvyk
říkat "Ich liebe dich."
říkat "Ich liebe dich"
dostala paruku
a z módy vyšlej střih,
a z módy vyšlej střih.
Vlastenci stateční
bděle ji hlídali,
bděle ji hlídali
a střihačovi psů
tu hřívu vydali,
tu hřívu vydali.
Snad jsem měl pozvednout
za její rouno hlas,
za její rouno hlas,
měl jsem se možná prát
a zachránit ten vlas,
a zachránit ten vlas.
A já jsem jenom stál
a nevěděl co říct,
a nevěděl co říct.
Mám ze střihačů strach,
zvlášť když jich střihá víc,
zvlášť když jich střihá víc.
Zíral jsem ten zjev
jak když mě udeří,
jak když mě udeří
a pak povídám jen
"škoda těch kadeří,
škoda těch kadeří."
A koukám jedna z nich
se válí u cesty,
se válí u cesty.
Dám si ji jako květ
do dírky u vesty,
do dírky u vesty.
Znamení na klopě
se těžko utají,
se těžko utají.
Střihači copánků
mě podezírají,
mě podezírají.
Že prej to tupí vlast
takový jednání,
takový jednání,
tak nemám metály
a vyznamenání,
a vyznamenání.
A mně to nevadí
a já se nezlobím,
a já se nezlobím.
Ta kadeř je můj řád
a tou se ozdobím,
a tou se ozdobím.
Přidat komentář
Vypsat všechny