V ruce rýč, na rtech tichou píseň,
prostinký nápěv bez ozdob,
prostinký nápěv bez ozdob,
statečně rval se s těžkou hlínou
a jak se říká, za oukrop.
Chudák Martin a jeho bída
vobrací zemi rádlem dob.
Není to lehké živobytí,
zuby zatni a hlavu sklop,
zuby zatni a hlavu sklop,
až do tmy musíš tančit brázdou,
pole tvůj parket, nebe strop.
Chudák Martin a jeho bída
vobrací zemi rádlem dob.
Chodíval kolem s mírnou tváří
prostou všech záští, svárů, zlob,
prostou všech záští, svárů, zlob,
a trpělivě kypřil půdu
pro cizí zrno, klas a snop.
Chudák Martin a jeho bída
vobrací zemi rádlem dob.
A když pak Smrtka na něj mávla:
"Naposledy se ryče chop!
Naposledy se ryče chop!"
v pokoře, stran všeho světa,
sám vyhloubil svůj vlastní hrob.
Chudák Martin a jeho bída,
vobrací zemi rádlem dob.
v pokoře, stranou všeho světa
sám vyhloubil svůj vlastní hrob,
sám vyhloubil svůj vlastní hrob,
a aby lidem nepřekážel,
ulehl, zmizel beze stop.
Chudák Martin a jeho bída,
pod zemí usnul v klínu dob.