Špatná pověst (La mauvaise réputation)
Jiří Dědeček
Špatná pověst (1988)

Ať už chci, anebo nechci,
nemám dobrou pověst ve vsi.
Ať jsem kde jsem, každej kouká,
maj mě za divnýho brouka.

Já jim přitom ubližovat nebudu,
já klopýtám stezkou svýho osudu,
ale dobří lidé těžce snášej osamělý běžce.
Ale dobří lidé těžce snášej osamělý běžce.

Pomlouvaj mě dennodenně,
mimo němý, přirozeně.

Je červenec, státní svátky,
ale já se držím zpátky.
Voknem slyším břesknout trubku,
ale já si radši schrupnu.

Já jim přece ubližovat nebudu,
v průvodu bych dělal jenom vostudu,
ale dobří lidé těžce snášej osamělý běžce.
Ale dobří lidé těžce snášej osamělý běžce.

Všichni hrozí směrem ke mě,
bezruký ne, samozřejmě.

Když vidím jak ženou chlápka,
kterej na trhu krad jabka,
davu pod nohy v tu ránu
kladu šlupky od banánů.

Já jim přece ubližovat nebudu,
když nechám jít ubohýho pobudu,
ale dobří lidé těžce snášej osamělý běžce.
Ale dobří lidé těžce snášej osamělý běžce.

Už se vztekle řítí ke mě,
mimo chromý, samozřejmě.

Nemusím bejt jasnovidnej
abych znal svůj osud bídnej.
Jen co najdou vhodnou šňůru,
vytáhnou mě za krk vzhůru.

Ačkoliv jim ubližovat nebudu,
jen tou jejich cestou s nima nepudu,
ale dobří lidé těžce snášej osamělý běžce.
Ale dobří lidé těžce snášej osamělý běžce.

S popravou si přijdou na svý,
mimo slepý, to je jasný.