Svazek květin vadne, když padá do hrobu Ztrácí světlo, ztrácí váhu, když jde vstříc osudu
Uvnitř ležím já, vnímám jen napůl Ztrácím světlo, ztrácím váhu a jsem nekonečně volný
Něco se děje nade mnou i pode mnou Moje fantazie teď pod zemí pracuje naplno Země chrání mé tělo jako černý sníh Moje myšlenky nedávají smysl a orgány září
Uvnitř ležím já a vnímám jen napůl Ztrácím světlo, ztrácím váhu a jsem nekonečně volný
S rozzuřenou tváří Bůh leží vedle mne Jako každý den ho slyším obracet se v hrobě
Něco se děje nade mnou i pode mnou Moje fantazie teď pod zemí pracuje naplno Země chrání mé tělo jako černý sníh Moje myšlenky nedávají smysl a orgány září
Znamení nové tmy tě nechává daleko od cíle Tam, kde tě vidím běžet opuštěnou krajinou A pomalu se snáší noc Hluboko řvou studené vodní proudy Pod zemí, na které umíráš Tam, kde tě vidím ležet a čekat V opuštěné krajině... sbohem.
Svazek květin vadne, když padá do hrobu Ztrácí světlo, ztrácí váhu, když jde vstříc osudu
Moje starší sestra jde spálit mé šaty a věci Oheň plane proti Měsíci Cítím, že se blíží můj čas
Něco se děje nade mnou i pode mnou Moje fantazie teď pod zemí pracuje naplno Země chrání mé tělo jako černý sníh Moje myšlenky nedávají smysl a orgány září.
M. I., K. II, ž. V, verš 92-122 |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.