Lucie Bílá
Jak se to stalo ? Bože... jak? Na refýži me popad? pták pestrý a hloupý jako duha. Kdyby mel rozum, tak by uhád?, že nemám bunky dobrodruha, co chtel by do oblak.
Práve tam ale odlétám ! Na Svatomikulášský chrám padají klíce, boty, spisy. Šála mi vlaje, brada visí - tak toto nekdo zodpoví si ! O to se postarám.
Snad plachtím nebem nazdarbuh. Snad opisuji velký kruh. Vím jen to, že jsem unesený a zalyká me vzduch.
Mám strach. A žízen - na pár piv. A nejdivnejší z perspektiv: krcí se Senát, mizí jatka, Nejvyšší soud i zadní vrátka, jež má tak ráda moje matka; nic není jako drív.
Snad plachtím nebem nazdarbuh...
A co je ten pták za ptáka, že proletel i oblaka až sem...Kde slyším ricet soby i šeptat písek v poušti Gobi a vidím Zem, jak vesmír zdobí svým šklebem tuláka ?
Snad plachtím nebem nazdarbuh...
Proc se však snáším zase níž ? Šílený ptáku, co ty víš, co jsou to šranky, kolky, ženy... Jsi-li sup, nebud nasupený ! A jsi-li fénix, pán vší zmeny, Slyš: Nechci na refýž ! |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.