Petr Hapka
Kocour se schoulil na tvuj klín. U nohou spí ti dalmatin v pozici lvu, co zdobí banku. I sama noc má na kahánku, jen ty se ješte bráníš spánku a síle težkých vín.
Jak dlouho to však vydržíš ? Už na kostele zlátne kríž... Ne, ani jeho svatá záre nenajde dulek do polštáre, natož pak obrys mužské tváre. A ty to dobre víš.
Má krásko s pretežkými vícky, snad je tvuj rytír na cestách. Snad si tvou krajkou od spodnicky stírá prach.
Až pres reku a do strání se rozléhá tvé volání. I Jonáš ve velrybím briše by tvoje slova musel slyšet. Vždyt voláš tišeji, než tiše... Kdo se ti ubrání ?
Vidíš však, nebo nevidíš, jak na kostele zlátne kríž ? Ani ta jeho svatá záre nenajde dulek do polštáre. Natož pak obrys mužské tváre... A den je blíž a blíž.
Má krásko s pretežkými vícky, kývou se, kývou misky vah. Na jedné krajka od spodnicky. Na druhé vírí prach.
I ve zvíreném prachu cest vidím te lampu k oknu nést. Tvá silueta ale bledne, kdo pohlédne, už nedohlédne... Snad ješte mura k lampe sedne - Já však znám tu lest.
Ach, krásko s pretežkými vícky, i když má vícka tíží prach, tak po tvé krajce od spodnicky ted bych už nerad sáh? |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.