Je skoro půl šestý ráno - znovu nastává ta chvíle když musím vstát a začít hledat hřeben, boty čaj a brýle.
Ty ovšem především, neboť venku se zatím valem chýlí k velkému seriálu. Já očekávám další díly.
Stín stíhá stín v závratném panoptiku podzimního rána. Stín stíhá stín, úsvit rozkročil se jako slavobrána nad tím vším.
Otvírám lóži, kterou je mé okno v druhém mezzaninu a hledím na scénu, již kdosi pojal celou v barvě cínu,
Přemítám, kde se skrývá třeba světle žlutá nebo bílá - a támhle pod deštníkem jde možná slabost, možná síla.
Stín stíhá stín v závratném panoptiku podzimního rána. Stín stíhá stín, úsvit rozkročil se jako slavobrána nad tím vším.
Šest klobouků se sune napříč jízdní dráhou. Šet klobouků v šet nula nula chvátá Prahou.
Nač asi pod krempami myslí ti mí tajuplní známí? Na všechno, nebo na nic, nebo snad na boky stejné dámy?
Stín stíhá stín v závratném panoptiku podzimního rána. Stín stíhá stín, úsvit rozkročil se jako slavobrána nad tím vším.
Tak už je půl sedmý, světlo rázně cuklo draperií. Proč chtít znát příliš? Z čaje začne stoupat pára - v ní se skryji |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.