Lucie Bílá
Jak se to stalo ? Bože... jak?
Na refýži me popad? pták
pestrý a hloupý jako duha.
Kdyby mel rozum, tak by uhád?,
že nemám bunky dobrodruha,
co chtel by do oblak.
Práve tam ale odlétám !
Na Svatomikulášský chrám
padají klíce, boty, spisy.
Šála mi vlaje, brada visí -
tak toto nekdo zodpoví si !
O to se postarám.
Snad plachtím nebem nazdarbuh.
Snad opisuji velký kruh.
Vím jen to, že jsem unesený
a zalyká me vzduch.
Mám strach. A žízen - na pár piv.
A nejdivnejší z perspektiv:
krcí se Senát, mizí jatka,
Nejvyšší soud i zadní vrátka,
jež má tak ráda moje matka;
nic není jako drív.
Snad plachtím nebem nazdarbuh...
A co je ten pták za ptáka,
že proletel i oblaka
až sem...Kde slyším ricet soby
i šeptat písek v poušti Gobi
a vidím Zem, jak vesmír zdobí
svým šklebem tuláka ?
Snad plachtím nebem nazdarbuh...
Proc se však snáším zase níž ?
Šílený ptáku, co ty víš,
co jsou to šranky, kolky, ženy...
Jsi-li sup, nebud nasupený !
A jsi-li fénix, pán vší zmeny,
Slyš:
Nechci na refýž ! |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.
Přidat komentář
Vypsat všechny