Srdce jako kámen
Gott Karel
Karel Gott '78 (1978)

Spíš, ty krásně v písku spíš,
víš, co můžeš, víš, co smíš,
tak já si sám lehám kousek níž.

Ty spíš, a já tvůj spánek sním,
že spíš ráda, jsem si všim,
a žasnu zas, jak tu ztrácím čas.

Srdce jako kámen, ležíš si tu, koukám,
podobná loukám, pohozený květ.
Srdce jako kámen, ruce jako závěj,
ne, nevyprávěj, že ty jsi můj svět!

Spíš a pláž je stále táž,
už písku mám až – až,
to krásně vypadá víkend náš!

Spíš a já tě žádám: vstaň,
máš pod hlavou mou dlaň,
spíš krásně, leč mne už zmáhá křeč.

Srdce jako kámen, ležíš si tu, koukám,
podobná loukám, pohozený květ.
Srdce jako kámen, ruce jako závěj,
ne, nevyprávěj, že ty jsi můj svět!

Srdce jako kámen, ležíš si tu, koukám,
podobná loukám, pohozený květ.
Srdce jako kámen, ruce jako závěj,
ne, nevyprávěj, že ty jsi můj svět!