Jaký nádherný chór slyším od rána znít. Akord skládek a sond, hukot vzdálených tříd.
Je to nádherný chór, rámus dílen i aut, dětská hříště i vlak zní tu prostě jen tak, místo varhan a flaut.
Jako nádherný chór město vejde až k nám. Denně píše tu vzkaz na tvůj okenní rám - nejsi sám, nejsi sám.
Je tu nádherný chór s kterým přejde tě strach. S ním jsi vstával, jdeš spát, ještě slýcháš jej v snách.
Tenhle nádherný chór v krvi máš aniž víš. Tak sis vážně už zvyk', že ten hvízdot a křik dnes by scházel ti spíš.
Tenhle nádherný chór řek' mi rámusem svým, že i já žiju s ním, že tu místo své mám, nejsem sám, nejsem sám.
Jaký nádherný chór...
Někdy zůstanu stát a vím líp nežli dřív - dokud v záplavě not uslyším tenhle hřmot, tak i já budu živ.
Je to nádherný chór, já už vyznám se v něm. Chceš-li - zastři mi zrak, uhodnu stejně kde jsem. V městě svém, v městě svém!
Slyším nádherný chór, ať jen zní stůj co stůj, tenhle báječný hlas, k němuž přidám já svůj. |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.