Rád bývám chvíli sám
Gott Karel
Karel Gott '76 (1976)

Sám pomalou chůzí jít,
tvář ospalou v trávě skrýt
tam, kde je háj borový,
řeka a stráň v podkroví,
tam toužím jít, sám chci být.

Rád bývám chvíli sám,
kde louka rozdává vůni svou.
Rád bývám chvíli sám,
i když by den měl už spát.

Rád přání svých se vzdám,
když ráno vidím zář kouzelnou.
Rád přání svých se vzdám,
když vidím slunce zas plát.

Já častokrát vás se ptal
kdo zimu zlu rozstonal ?
Byl to prý máj, slunce dar,
paprsků pár, řeky žár,
kdo zimu vzal, potichu vzal.

Rád bývám chvíli sám,
kde louka rozdává vůni svou.
Rád bývám chvíli sám,
i když by den měl už spát.

Rád přání svých se vzdám,
když ráno vidím zář kouzelnou.
Rád přání svých se vzdám,
když vidím slunce zas plát.