Vždyť mě znáš
Filipová, Lenka
Lenka (1984)

Na, na, na, na, nana, na
na, na, na, na, nana, na
Někdy mám zpřeházené co se má a smí,
někdy mám pocit, že mám mít své soukromí,
pokaždé ty na tváři své jen úsměv máš,
má lásko, má lásko, vždyť mě znáš.

Někdy sním příliš nahlas to co má se stát,
dobře vím, že tě musím někdy vážně štvát,
pro ten případ na tváři své jen úsměv máš,
má lásko, má lásko, vždyť mě znáš,
vždyť mě znáš.