Neboj, nejsem zlej
Do Řady!
Neber to osobně...! (2005)

Někdy málo stačí, takhle najednou
a tak vezmu si tě radši, kam žádný nepudou,
venku tma je hodně hustá, já jsem ten,
kterej tě před ní ochrání.
Řeknu jenom: "Kotě, to si užiješ."
Divný, že nic netrklo tě, zvedneš se a jdeš,
život je halt někdy krutej,
nevnímá ho jedině ten, kdo už spí.
Dřív, než dámy usnou, tak jim prozradím,
třeba, že je dlaní drsnou něžně vyhladím,
možná ukážu i jeden sen, co bude nejspíš i ten poslední.

Ref:

(Neboj, nejsem zlej, já už jsem takovej, jo - já už jsem takovej)
To si vypiješ, že jsi nešla dávno spát,
jestli tohle přežiješ, budeš dlouho vzpomínat.
Neboj, nejsem zlej, já už jsem takovej, jo - já už jsem takovej.
Když teď naše nohy v mechu tancujou,
pojď jen, ukážu ti, kde teď další holky jsou
a kde oči otevřený dívají se na oblohu zpod trní.
Všechny holky, který tady nocujou,
chtěly by ti říct jen: "Uteč!!",
ale nemůžou,
možná chtěly by ti říct,
že po smrti už budeš křičet ze spaní.

Ref: ...

Sladký život věčný, krásný moje slečny,
tohle vám chci všechno dát.
Těm, který se ptali, všichni o mně lhali,
že prej holky nemám rád.
(Neboj, nejsem zlej, já už jsem takovej, jo - já už jsem takovej)
Stokrát jsem tu řek: "Lidi, vůbec nejsem zlej."
A za pět let vylezu, budu zase nevinej.
Neboj, nejsem zlej, já už jsem takovej, jo - já už jsem takovej.