Patokem
Do Řady!
Amnestie (1995)

Co na mě civíš ty pobledlá lůzo,
oči ti blikaj jak barový světlo.
Vidím tě zevnitř a není mi dobře,
vše co jsem řekl hned jsem zas popřel.
A prej nám můžeš dát,
něco za to brát.
Jen ať je toho víc,
jen ať je to znát.
Musí to hodně stát.
Nemůžeš stát, tak jenom křičíš.
Nemůžeš stát, nikdo tě nemá rád.
Nemůžeš slyšet, v hlavě ti hučí.
Vždyť si to tak chtěla, tak to teď máš.
Že snad podnikáš rozkrokem a dolejváš se patokem,
z tvýho dechu cejtím zmar, no pak padám!