Přízraky
Daniel Landa
Valčík (1993)

Chodníkem vajglama posetým kráčej dva páry pevnejch bot.
Kalhoty dole zkrácený, v hlavách věci, který bych neuhod.
Někam jdou, tyhle dvě figury a slunce zapadá.
Dvě stejný znamení na zádech a mně tak napadá, že:
Jsou jako dva přízraky, co vodněkud sem zabloudili,
pocit jistoty ve mně sílí.
Jsou jako dva.....
Hárleyů, Hárleyů Davídci na ně čekaj opodál.
A divnou melodii, která z dálky zněla jako bych dlouho znal.
Zapálil jsem si cigáro a čekal co bude dál.
Jeden z nich se na mě zašklebil, třeba se smál.
Jsou jako dva .....
Pak odeji, dál než my dokážem, svět kolem mne ztich.
Hlava se zatočila a den delší se zdál, to asi bylo z nich.
S pocitem naplnění jsem se otočil a chtělo se mi žít
stejně tak jako ty dva, co přišli napovědet, že není špatný snít.
Ty dva divný přízraky, co vodněkud sem zabloudili
novou naději ve mně zapálili!