Je nádhernej večer, tak začínám psát a víno mi dodalo sil. Bůh je mi svědkem, že měl jsem tě rád - to tenkrát snad ješte byl. Tvý dopisy všechny jsem tísíckrát čet, v nich stálo, jak v tvým klínu spím. Však s posledním volem se roztříštil svět v němž nikdy tě neopustím. Pak u vlaku ty - cizí žena! Promiň mi, že jsem ti lhal. Ještě teď slyším tě toužebně sténat--- Tu tvoji fotku jsem roztrhal. Už nepřijdu nikdy tou pěšinou k vám. Víš, já jsem teď tady, ty tam. U díry v blátě se sám sebe ptám, a sám si i odpovídám... ...proč u vlaku jste stáy na mně ste se smály, ty a moje máma, starší cizí dáma. Dětskej pokoj? K smíchu! Povečeřím v tichu. Rozhovory váznou, vždyť mám duši prázdnou. Vzpomínky jen bolí až už na cokoli. Ztracenej je klíč... Už abych byl pryč! Zpátky sa chci vrátit, ne se tady ztratit. Fronta zpátky láká, domov pro vojáka. Když země je rozrytá polibky děl a hvízdání protíná vzduch, píše ti kacíř, co do pekla chtěl pro mámení barevnejch stuh. Pro tenhle okamžik nemůžu lhát a utíkat jak malej kluk. Ať jinej zabuší u vašich vrat - mě uhranul polnice zvuk. Když zytroubí nám k boji, tak to za to stojí. Nenávist i láska - kolem země praská. Plameny se mají, když si s náma hrají. Pak nastane klid a my snad můžem jít každej do svý díry bez Boha a víry. Z ušlápnutejch branců zbyla banda kanců! Tak se teda měj a něco si přej, než se nebe zřítí a tím skončí žití. A tak posílám ti pozdrav z fronty. Oheň už přestává hřát. Víno je silný a teploučký střílny přijmou mě s láskou až odejdu spát.
|
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.