Muži s padáky (a dětským sborem)
Daniel Landa
Pozdrav z fronty (1997)

Letadlo stoupá nad mraky,
v něm štyři muži s padáky.
Tváře se černají barvivem,
kapsy jsou narvaný střelivem.
V překrásný noci se vznášej tmou,
ale jen tři padáky se otevřou.
K zemi se řítí jeden z nich.
Skok poslední z posledních.
Vešla smrtka dál bez pozvání
s kosou ve vaku.
Rána o zem změní k nepoznání -
nevýhoda padáku.
Není čas na slzy jde se dál.
Strážnej v budce usínal.
Ještě že tak! Aspoň měl to hned.
Ledvinu rozpůlil bajonet.
Když potom měsíc ozářil stín.
Vylez ten střelec z ostružin.
Natáhnul, zamířil, vypálil.
A úplně přesne strefil cíl.
Zase smrt se do jídelny vkrádá,
hladová velice.
Malá drzá kulka rada záda.
Nevýhoda měsíce.
Ti dva, co zbyly, plíží se vpřed.
Z dálky je oslovil kulomet.
Hlasitě štěká jak zuřivej pes,
už nebude zítra, už bylo jen dnes.
Letadlo stoupá nad mraky,
v něm deset mužů s padáky.
Ale co bych vám o tom povídal,
každej ví dobře jak to bude dál!
A tak smrtka dál kosou mává,
to se nemění.
Pořád bude mrška trochu hravá.
Nevýhoda válčení.