Jezdci v oblacích
Daniel Landa
Pozdrav z fronty (1997)

Když se v noci zadíváš na nebe plný hvězd,
jestli chceš, tak je uvidíš.
Ti z nebeských cest,
budou tě chtít svést.
Jezdci v oblacích zvolna jedou dál.
Prazvláštní průvod rytířú.
Průsvitnej karneval.
To zase se zázrak stal!
Pláště bílý se třepetaj nocí, jak vlajky když vlajou!
Hrdě se napíná sukno, až budou z něj cáry.
A jejich přilbice ve svitu měsíce s leskem si hrajou.
Jedou do zmizelých krajů bez fanfáry.
Z různých snů se sjíždějí na pouť věčností.
Kopí vzhůru vztyčená
k nebeské milosti,
co od vin je oprostí.
Pláště bílý se třepetaj nocí, jak vlajky když vlajou!
Hrdě se napíná sukno, až budou z něj cáry.
A jejich přilbice ve svitu měsíce s leskem si hrajou.
Jedou do zmizelých krajů bez fanfáry.
Možná to byl jenom sen, jen přetžená nit.
Zítra bude zase den,
ten den mi chce jezdce vzít,
a k smrti je odsoudit.