Andělé
Daniel Landa
Pozdrav z fronty (1997)

Uzoučká pěšina uprostřed močálů
ukryta v mlze se plazila do noci.
Po ní šly postavy mlčky a pomalu.
Nikdo jim nemůže, nemůže pomoci.
Kráčeli cestou do temnot v hlubinách.
Ta kdysi zářila jak brána do ráje.
na ztichlou krajinu dopadal hvězdný
prach.
Tma všechno pohltí soucitu nemaje.
Teď sídla v zemi mají, křídla pelichají.
Jsou to padlí andělé a nekdy dost pijou,
když po nocích dělaj, že naplno žijou.
Tak strašně chybí víra - na to se neumírá.
O lásce málo vědí - lásky se nenajedí.
Zoufalá apatie - to duše uvnitř hnije.
Nevědí co je štěstí - dostaneš, hajzle, pěstí.
Chodí často v džínách. Škodí ve skupinách.
Padlí andělé se špinavým peřím,
s nadějí vzhlížejí k zamčeným dveřím.
V nebi je málo chtěli. Šklebí se - zapoměli,
že sem z nebe spadli to protože kradli.
Šlohli asi kus nebeský krásy.
Doba je mladá, hvězda už padá.
Přišel čas přát si všechno! Andělův život je
krátký.
Možná to někdy vyjde a je třeba vezmou zpátky.
Stojí tu bez útechy. Bojí se, mají blechy.
Opravdoví andělé se zamračenou tváří
pozorujou měsíc jak vytrvale září.
Uzoučká pěšina uprostřed močálů
ukryta v mlze se plazila do noci.
Po ní jdou postavy mlčky a pomalu.
Nikdo jim nemůže, nemůže pomoci.
Sídla v zemi mají. Křídla pelichají.
Padlí andělé se špinavým peřím,
s nadějí vzhlíželi k zamčeným dveřím.
V nebi je málo chtěli. Šklebí se - zapoměli,
že sem z nebe spadli, to proto, že kradli.
Šlohli asi kus nebeský krásy.
Sídla v zemimají...