Nigredo
Daniel Landa
Nigredo (2009)

Vzduch je cítit mršinou.
Zakroucenou pěšinou
klopýtám,
unaven.

Pohublý,
jen kost a kůže,
z šatu zeje zbytek muže,
vyvřelého z lůna ven.

Runy v kamení, to jsme zmateni...Kam teď?
Koukám čuměti – očím odvětí jen neprostupná šeď.

Prodírám se roštím dál
a hledám grál,
jak řek mi král.
A už jsem hin!
Zbyl ze mně stín.

Havran na větvi se smál,
že v hloubi skal tu hledím šal,
a ne tu číš,
v níž nevěříš.

Drak je červený, to jsem zmatený...
Kam teď?
Nohy dřevěný a oči šílený hledaj odpověď.

Hledám!
Hledám dolu a nahoru.
Zmatenej dobrodruh – mistr v oboru.
Na konci začínám.
Já jsem lavina!
Pseudohrdina,
hledám tu pravou! (rozuměj myšlenku)

Hledám!
Hledám dolu a nahoru.
Prokletá děvka armády
magorů.
Hledám si pro radost
a taky pro starost.
A zjevně nemám dost ran do zdi hlavou

Cože jsem to vlastně chtěl...?
Nějak jsem to zapomněl.
No jo! Ten Grál!
Tak ten bych bral...

Tady někde měl bejt hrad!
Snad ho někdo neukrad!
Snad že by král o grálu lhal?

Z písku syčí had a běsi mají na mne hlad.
Nesmím zmatkovat, ten Hrad tu někde musí stát!

Z bílých kostí podél drah už nemám strach.
Jsem sebevrah!
Prodal jsem zbraň na lítou saň.

Havran na větví se bál,
že lůno skal mi vydá grál.
A teď je pryč!
A s ním i klíč...

Já to najdu, anebo zajdu!
Já to najdu anebo nic!

Hledám!
Hledám dolu a nahoru.
Zmatenej dobrodruh – mistr v oboru.
Na konci začínám.
Já jsem lavina!
Pseudohrdina,
hledám tu pravou! (rozuměj myšlenku)

Hledám!
Hledám dolu a nahoru.
Prokletá děvka armády
magorů.
Hledám si pro radost
a taky pro starost.
A zjevně nemám dost ran do zdi hlavou!

Prostě to najdu, anebo zajdu!
Anebo nic.

V hlavě roje divých včel.
To co jsem chtěl jsem zapomněl.
To mám z těch ran.

Nemohu si vybavit, kam vlastně jít...
Jak vyrazit hned do všech stran?
Runy napoví! Řeknou mágovi, kam jít.
A ten zkamení a to jsme všichni zmatení!