Vrána
Daniel Landa
Konec (1999)

Taková dírka menší než halíř.
Takový zčernalý ničemný nic.
Obraz co maloval úchylnej malíř zátiší s postavou u popelnic.
Alsfalt ti naproti vychází vstříc,
není co dodat ani není co říct.
Malý srdíčko v těle chce na poplach bít,
a tobě nějak nejde pochopit, že musíš jít.
Do uší doléhaj chvatný kroky,
blikání majků neruší klid.
Život si odtéká do blízký stoky.
Je pozdě na plány, je pozdě snít.
Bohužel platí život je krátký,
kdyby to šlo sakra obelhat čas!
Vrána tě dovede na chvíly zpátky
a ty jako stín vrátíš se zas.
Vítr se zvedá a začíná vát,
vrána už přílétá zas můžeš vstát
a běžet jak šílenec tam, kam jsi chtěl,
kéž bys tak ještě je pohladit směl.
A pak pádíš dál a musíš se smát
budou se divit a budou se tě bát.
Kde ses tu vzal to snad šálí je zrak,
zas kvetou květy rudý jak máka ne jen tak.
Vrána zas přilétá už musíš zpět,
zapomeň navždy ten prašivej svět.
Navrať se tam, kde jsi dávno měl být,
jdi najít tajemství co nesmíš prozradit.