Do naší ulice se stěhovala zombice,
má tetovaný záda, asi mě má ráda.
Říkám ji dokola, že vypadá jak mrtvola,
úsměv neuvízne, jen mě truchu hryzne.
Má krásný žlutý vočička, je to moje holčička.
Z natržený huby čnějí dlohý zuby.
V rubáši peláší mýmu náručí vstříc.
Zombice z naší ulice.
Usmívá se zombice, když zmizela řeznice,
v hnci něco vaří, kde jsou popeláři.
Zavřeno má pekařství, kde je pekař - kdopak ví.
Místní policie se taky neukryje.
Před mojí malou zombicí, co vyprázdnila ulici.
Už je taková - zrůdička hladová.
V rubáši...
Vyžraná je márnice i ruzyňská věznice,
brácha nevěří, že ho chce k večeři.
Praha žije v panice, že sežere ji zombice,
moje chvíplá láska, co do uška mi mlaská.
Já až se s ní ožením k večeři vás taky sním,
to mě naučila živá - mrtvá milá.
V rubáši ... |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.
Přidat komentář
Vypsat všechny