Chcíply dobrý víly
Daniel Landa
Chcíply dobrý víly (1995)

Chcíply dobrý víly

Vydal jsem se do říše lesů
hledat víly, ty z pohádky.
Naději si s sebou nesu.
Netéším se na cestu zpátky.
Trním a ostružím drápu se dál
až na kraj světa, kde najsu víly.
Mýmu nápadu každej se smál
všechno bych vyměnil jen za tu chvíli.
Ny louce tancujou svobodu milujou.
Až já je uvidím, tak přijdu rovnou k nim.
Ăšplněk osvítí bílý luční kvítí.
To jejich hlas vzbudí důvěru v nás.
Na konci pěšiny ohně plály.
Okolo sedělo spoustu divnejch stínů,
o svý životy mariáš hrály
a poslaly mne tam na mýtinu.
To je prej mýtina!? Spíš ňáká louka,
do černý tmy oblečená.
Už bolej oči, jak pilně koukám,
jestli tu netančí průsvitná žena.
Na louce...
A pak jsem uviděl ty mrtvý těla,
na louce ležely, oděný v bílý.
Jak kámen náhrobný skála tam čňela,
byly to chcíplý dobrý víly.
K tamtěm stínům jsem se vrátil,
i oni hledali kdysi dobrý víly.
Pár slov jsem s nima ztratil
a pak jsme na cestu vyrazili.
U strmý skály zábrany zůstaly,
viděl jsem chvíly chcíplý dobrý víly.
Svědomí zmizelo a mně se zachtělo
vykročit z řady a tak jsem zpátky tady.
Bojovat o štěstí se zatnutou pěstí,
nečekat, že víla dobrá by ožila.
Proti zlu zlem ale nestat se grázlem,
jak ty, co zabili malý dobrý víly.
Na louce...