Ještě když chodil do školy
vždycky nejlíp z nás plnil úkoly,
skvělý diktáty, dětský kravaty,
kluk jak andílek, trochu debílek.
Brejličky se mu mlžili,
zato jedničky se mu množil,.
dobře maloval, skvěle žaloval,
tenhle andílek, malej debílek.
Holky ho nikdy nechtěly,
asi proto, že byl příliš nesmělý.
Tak je nesnášel, třídní donášel.
Ten náš debílek, pardon andílek.
A tak životem šel tenhle tlustínek.
Cestu mu vyšlapal jeho tatínek.
Na drahej fráček malej odznáček.
Hajzlík od kosti, co má rád sladkosti.
Vlasy pomádou pomazaný náš
andílek má velký ambice
hlavně v politice.
Chlapeček, co tone v mindráku,
sedí teď ve velkým baráku.
Veliký fáro v hubě cigáro
už ne andílek, teď jen debílek.
Těžko se facce ubrání
a tak je chudinka strašně humanní,
velmi morálne škodí po straně
pomluva docela hodně udělá.
Vlasy pomádou...
Znám jich víc těhletěch hajzlíků,
dělaj politiku, píšou kritiku.
Oči jim zaplanou při útoku stranou,
ve škole andílek, teďka debílci.
Přidat komentář
Vypsat všechny