ŠTĚPÁN:
Zdál se mi sen, jenž ukrad mi spaní,
že za vstřícnost platíme vysokou daní,
a ve vlastním městě jsme my jako cizí,
s vírou jsem doufal, že s ránem sny mizí.
I vyšel jsem do ulic prodávat ryby
a doma jsem zjistil, že peníze chybí,
To okrad mě zas jeden o moji hrdost.
Kde není pomoci, nastoupí tvrdost!
PEKAŘ:
Štěpáne!! Vím, na co asi narážíš,
myslím však, že není tak
zle.
ŠTĚPÁN:
Zrovna ty mě zarážíš.
PEKAŘ:
Mluvíš jak darebák!
ŠTĚPÁN:
Hle!!
Kdosi na odvetu
hodil kámen - já bych řek,
možná, že se pletu,
že měl pekař vztek!
Jejich krev, bratři, je jiná než moje.
Tolik jim patří, jsou drzí - Tak co je?!
Jak je to možný, vždyť není jich víc.
VŠICHNI
Stačí jen mžik a už nemají nic!
ŠTĚPÁN:
No! Přesně tohle je ten správný lék,
jak vím, jsme stejná krev, a já bych řek,
že vy jste ti nejlepší, jste totiž naši!
Dáme se do díla, pomozte braši!!!
VŠICHNI:
Najdeme meče, co předkové kovali, pro nás tu
zůstaly!
ŠTĚPÁN:
Jak symbol práva!
VŠICHNI:
Národu sláva!
ŠTĚPÁN:
Nestůjte v kleče, nebo vás povalí, kam jsme se
schovali !?
Před vlastní duší...
VŠICHNI:
(zařvou)
A srdce buší!!!
ŠTĚPÁN:
Teď běžte domů, emoce stranou.
Pro vaše děti, pro zem milovanou
zítra se sejdem všichni zas tady,
bez těch, kdo nepatří do naší řady.
Přidat komentář
Vypsat všechny