Kreslí můj stín
hebká stěna bílá
můj tichý dům na náměstí
bůh ví čího jména
zvuk dveří prastarých
a okenních rámů
když nocí déšť rozezní
prozradí svá tajemství
v půdách zamčená
až vítr rozhoupá
zvon dávno po klekání
pak stíny starců vypráví
o písni složené z těch tónů
ten hlas mi do spaní
svůj refrén vplétá
a já ho zpívat smím
stejný sen už dlouhá léta mám
a zní mi hlavou dál
i když noc odchází
v den kdy harfy budou znít
možná že nebudu chtít dál
v den kdy zbyde jenom stín
kdo do snu mi tu píseñ hrál
už vím
snad se budu trochu bát
opustit svůj dům
pochopím jak zní
tichý noční chór všech stínů
ten hlas mi do spaní
svůj refrén vplétá
a já ho zpívat smím
stejný sen už dlouhá léta mám
jak pevnou skálou hnout
a zbavit se všech pout
v den kdy harfy budou znít
možná že nebudu chtít dál
v den kdy zbyde jenom stín
kdo do snu mi tu píseñ hrál
já vím
v den kdy harfy budou znít
možná že nebudu chtít jít dál
v den kdy zbyde jenom stín
a na bílé zdi bude svůj ráj mít
světlo a stín
až jednou přijde pravý čas
tam láska čeká nás |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.
Přidat komentář
Vypsat všechny