Dívka bledá ze starého hradu
co vychází nocí na cimbuří
pokoj hledá a nenachází
její závoj zavlaje na věži
záhadou svou mocí čelo chmuří
bílý závoj ji nezamrazí
Kdo chce znát bílou paní
přeruší noční spaní
kdo má rád bílou paní
ten vytuší
Smutek jejich nočních procházek
po rozpadlých zdích
smutek vynucených vycházek
po zaprášených síních
Měsíc bledý velikou má vadu
svitem nezahřeje, jenom chladí
smutně hledí, bez úsměvu
ozvěna kroků utichne v protěži
a vítr nezavěje, nepohladí
drsnost roků bez prodlevy
Kdo chce znát bílou paní...
Smutek jejich nočních procházek...
Když pak stojíš v jejím zákoutí
s pohledem do kraje z gotického okna
tak málem tě to zarmoutí
že vítr vlasy rozevlaje u gotického okna
Tvůj smích ji probudí
z denního spánku
neviditelná pro nás
Výdech nás zastudí
zachvěním vánku
neviditelná pro nás
Vždyť nechce být duchem
nechce být sama
nechce být smutná
tak moc jí toho schází
z krve a citů
Má lásko
nesmíš být bílou paní
lásko
nesmíš být bílou paní |
|
Všechny texty jsou chráněny autorskými
právy jejich vlastníků a jsou poskytnuty pouze pro vzdělávací účely.
Pro více informací o autorovi tohoto textu navštivte
tyto stránky.
Přidat komentář
Vypsat všechny